Úzkost vzniká z pocitu nebezpečí

Měla jsi někdy úzkost? Co jsi při tom cítila? Jaká byla její příčina? 

Co je to BEZPEČÍ?

Každý z nás potřebuje cítit bezpečí, určitou zónu komfortu a jistotu. Jakmile jsou tyto potřeby něčím nebo někým narušeny, pak to naruší i nás. Konkrétně naši stabilitu a pohodu. Už malé dítě vyjadřuje svoji spokojenost a dobrou náladu podle toho, jak moc bezpečně se cítí v prostředí, kde vyrůstá. Dá se říct, že dítě, kterému rodiče s láskou a péčí uspokojují jeho potřeby, má dobrý základ pro to být vyrovnané. Takové dítě se cítí bezpečně, pochopené, respektované a má dostatek pozornosti, aby nestrádalo.

Není to vždy platný návod na bezchybnou výchovu dítěte, ale už známá pyramida lidských potřeb umisťuje pocit bezpečí ihned za uspokojením těch nejzákladnějších fyzických a biologických potřeb. Bezpečí je pro každého něco jiného, ale jeho obecná definice je jistota, klid, materiální zabezpečení, domov, náruč blízkého, příjemný pocit v kolektivu a vše, kde se cítíme silní a rovnocenní.

Jakmile nám ale tuto sílu někdo naruší, pak ztrácíme pevnou půdu pod nohama. Často je to až život ohrožující pocit, strach, pocit hrůzy a paniky. Někdy to může být jen maličkost, která se ale díky tomu, že „nám jde o život“ zvětšuje do odporných rozměrů a je jedno, že třeba jen v našich hlavách, které jsou plné děsivých scénářů.

ÚZKOST vzniká při narušení naší zóny bezpečí

Spousta z nás je doma úplně jiná než ve škole, v práci nebo na úřadě. Skupiny cizích lidí v některých z nás vyvolávají úzkost, pocit nebezpečí, nejistoty, studu nebo trapnosti. Doma nebo tam, kde se cítíme druhými přijímáni, se chováme sebevědoměji a tolik nepanikaříme, protože i když se může i v tak jistém prostředí vyskytnout pocit nebezpečí (partnerské problémy), stále je to známé a ukotvené místo, kde jsme si jistější v kramflecích.

Kdežto například na pracovišti, kde se proti nám spikla kolegyně a stahuje s sebou i další je pocit klesajícího bezpečí citelný až do morku kostí. Navíc pokud jsme tam noví a zasedlá kolegyně je tam roky a má tam určitou pozici, pak se není čeho chytnout pro záchranu. Tak se z každého pracovního dne stane něco jako stezka odvahy. Už jen přijít do práce a čelit lidem, kteří nás neberou a útočí na nás, může některým stahovat žaludek strachem. Je to jako bychom se vydali napospas hadům, pavoukům nebo krokodýlům, ze kterých máme panickou hrůzu. Když nás celý den bude honit predátor, asi o úzkost nebude nouze, že?

A světe div se, tak se cítí i naše vyděšené JÁ (vnitřní dítě), kdykoliv se této situaci musí vystavit. A pokud to je denně 8 hod, potom se jedná o pořádnou nálož úzkosti. Ta vzniká přesně v momentech, kdy se nacházíme mimo naši komfortní zónu. Nebo ještě lépe řečeno, když nám někdo vezme pocit, že to máme pod kontrolou, kdy se necítíme OK a máme tendenci utéct, plakat nebo se zachránit.

Ne každý to prožívá v práci či škole, ale obecně se dá říct, že úzkost přichází, když se cítíme v úzkých. Ztrácíme pocit, že to zvládneme sami a nejraději bychom se schoulili do náruče někomu, kdo nás má rád a kdo by nás vzal za ruku a vyřešil to za nás. Možná trošku přeháním, ale to malé dítě v nás, které nemělo včas nebo kvalitně uspokojené potřeby v dětství, se ozývá přesně v takových chvílích. Jsou to situace, kdy se cítíme opuštěni a záchrana v podobě zabezpečení je v nedohlednu.

OTÁZKA na závěr: je potřeba se tomu spíše vystavovat a překonávat se nebo naopak se obejmout a odejít z takového prostředí, kde se necítíme bezpečně? Za mě osobně je super přijímat výzvy, ale až tehdy, kdy se umíme sami zabezpečit, pomáhá tomu, když víme:

  • kdo jsem
  • co je mi příjemné a v čem se necítím dobře a proč
  • přijmu na sobě klady i zápory/smířím se s tím
  • vytvořím si komfortní zónu podle toho KDO JSEM 

Jednoduše řečeno, když se mám ráda, neboli se otevírám sebe-lásce, pak svoji hodnotu nehledám nejprve u druhých, ale u sebe. Pak pro mě skupiny lidí nebo další strašáci přestanou být nebezpečím, protože se nemám proč bát, budu za sebou stát a ochráním se.

Čím silnější a pevnější vztah máme sami k sobě, tak silný bude i náš pocit bezpečí ve světě. Neznamená to, že se nebudeme už nikdy bát predátora, ale budeme si umět vybudovat ochrannou krustu a nezvolíme útěk nebo nesklopíme hlavu. Je to super pocit! 🙂

2020-05-06T09:10:02+00:00