Rozhovor s psychologem Jiřím Hamerským – 1. část

Psycholog Jiří Hamerský je nejen můj kolega, ale zejména kamarád, se kterým si navzájem sdílíme své duševní a duchovní prožitky. Jirka dříve pracoval v psychiatrické léčebně, dnes vede semináře o sebevědomí, nekompromisním štěstí nebo šťastných vztazích. Kromě toho píše také úžasné články pro Celostní medicínu.

Dnes ho můžeš poznat i z jiného úhlu, užij si první díl rozhovoru s Jirkou. 


Kdo tě v životě nejvíc ovlivnil a proč?

Velký vliv měl na mě slavný psycholog Carl Rogers. Imponoval mi jeho přístup k lidem a klientům/pacientům. Byl proti tomu dávat jim diagnózy a škatulkovat. Protože to lidského jedince degraduje, svazuje, omezuje. Miluji citát z jeho knihy Způsob bytí: „Strašně rád vytvářím prostředí, ve kterém lidé, skupiny, a dokonce i stromy mohou růst.“

Sám mám zkušenost, že když dáš lidem důvěru, věříš v jejich vlastní sílu a moc – když nabízíš empatii, bezpodmínečné přijetí a autenticitu -, tak jsou to dostatečné podmínky k tomu, aby se začali léčit a proměňovat. Rogers vycházel, mimo jiné i z taoismu, který mi je svou „nevnucovací“ filozofií též velmi blízký.

Jinak tvá otázka je vynikající, Adélko. Doporučuji všem, kdo si tento článek čtou, položit podobnou otázku i sobě: „Kdo všechno mě v životě významně inspiroval a ovlivnil?“ Protože ti nejpůvabnější lidé nebo celebrity, které jsem měl možnost poznat, dokázali být sami sebou, a zároveň se hluboce inspirovat od ostatních.

Mohl bych ti teď hodiny vyprávět o lidech, ze kterých jsem se snažil něco pěkného vzít, ale to by měl tento rozhovor při přepisu určitě více jak 50 stránek a čtenáře by to brzy začalo nudit. Takže to uzavřu myšlenkou, že když si dovolíme nechat se inspirovat nejen lidmi, ale i přírodou; když dokážeme nacházet unikátní „poselství“ v každém dni či situaci, může nás to vymrštit úplně do nebes – do té doby průměrný a šedivý život se může změnit k nepoznání. A toto vnímání, tato citlivost k „zázrakům“ se dá naučit. Existuje na to speciální metodika.

Kdy v tobě vznikla touha být psychologem a jak náročná tato cesta byla?

Vyrůstal jsem v porevoluční atmosféře 90. let – vzpomínám si, že na gymnáziu jsem chvíli „koketoval“ i s tehdy velmi populárními možnostmi jít studovat ekonomii (kterou mám jako vědu pořád velmi rád) nebo právo. Ale psychologie byla jediná možná volba. Protože přibližně od mých čtrnácti let mě nic nezajímá tolik, jako naplnění plného potenciálu člověka – růst jeho vědomí, svobody a štěstí.

Jinak o studiu psychologie se traduje, že je nesmírně těžké až nemožné se na tento obor dostat, avšak samotné studium že patří k lehčím oborům. A je to pravda. Při mých třetích neúspěšných přijímačkách na kombinaci psychologie – mediální studia a žurnalistika jsem obsadil 23. místo z asi 300 uchazečů. Ale brali jen třináct…

Napsal jsem proto čtyřstránkové odvolání. A pak jsem jednoho dne potkal ve městě paní ze studijního oddělení – která mě už samozřejmě znala (smích) – a která řekla větu, díky které se pro mě nemožné stalo skutečným: „Vzali vás!“ Od tohoto bodu si myslím, že se můj příběh prolíná s příběhem jakéhokoliv našeho dnešního čtenáře, který si v životě prošel trápením či temným obdobím neúspěchů: Když prožijete bolest, a pak vás jednoho dne nic nebolí, neuvěřitelně si pak stavu bez bolesti vážíte.

Takže jinými slovy: Od prvního okamžiku jsem byl za možnost studia psychologie vděčný a šťastný. Hltal jsem legendy české psychologie: Profesory Smékala, Plaňavu, Kostroně, Macka, Vybírala a další. Byla to krásná doba, a zpětně se určitě vyplatilo to hned při prvních přijímačkách nevzdat.

S jakým nejčastějším problémem za tebou lidé na konzultace chodí?

Pochopitelně, že nyní hodně lidí řeší existenční potíže a strach z budoucnosti. Ale asi nejvíce se lidé na konzultacích ptají na vztahy: jak si víc rozumět se současným partnerem nebo jak naopak už nebýt sám a mít už konečně ve vztazích štěstí.

Velmi často klienti touží mít jasno v otázkách typu „Jsem vůbec s tím pravým? Mám se rozejít, nebo ve vztahu zůstat?“ atd. A zřejmě i na základě mého životního příběhu, který jsem naznačil v odpovědi na minulou otázku, to ke mně přitahuje také ženy a muže, kteří stojí před nějakým velkým životním rozhodnutím, výzvou, cestou, snem.

Chtějí mít jistotu, jestli konají správně – přejí si podpořit v tom, udělat krok, kterému se třeba brání, ale někde uvnitř cítí, že je nevyhnutelný. A konečně za třetí a za čtvrté se ke mně objednávají klienti, kteří chtějí vědět, jak zklidnit myšlenky, zbavit se stresu a naučit se meditovat, a hlavně – z toho mám vždy největší radost, když se to povede – jak se dostat z deprese, apatie a bezvýchodnosti do úplně opačného způsobu bytí: mít znovu spoustu energie a ze života radost.

Co ti dala práce v léčebně?

Když vidíš lidské chování, emoce, bolest v těch největších extrémech, tak tě pak v realitě toho už v životě tolik nepřekvapí. Naučila ses pracovat v extrémních podmínkách a při extrémní zátěži – když ti například pacientka ve druhém patře sdělí, že teď půjde a skočí z okna. Nebo slyšíš na skupině příběhy, jak lidé přišli o všechen svůj majetek jenom kvůli své naivitě, že někomu slepě důvěřovali.

V léčebně to pro mě byla „studnice“ lidských příběhů a osudů, a také možnost se učit od profesionálů (zkušenějších psychologů). Získala jsi nejenom povědomí o široké škále toho, co lidi trápí, ale v kombinaci s psychoterapeutickým výcvikem také know-how, jak jim z tohoto trápení pomoci.

 

Webová stránka Jiřího Hamerského: www.jirihamersky.cz

2021-02-26T13:53:14+00:00