Co si o mně myslíš, je tvůj problém

Joooo tuhle hlášku znám velmi dobře, ale stejně jakoby na mě nefugnovala..

Poznáváš se v tom? Paráda, tak tento článek je přesně pro tebe! 

Domněnky, které vnímáme jako realitu

Ten pocit, kdy se loudám do práce a s hrůzou si přemítám děsivý scénář, jak vcházím do kanceláře, a tam mi buď někdo neodpoví na pozdrav nebo se na mě divně podívá, případně odpoví na půl pusy. Brr..pocit odmítnutí a chuti utéct před tímto dramatem stoupá do mé mysli víc a víc.

A to byly doby, kdy jsem rozlišovala, jestli mi někdo řekl ahoj nebo čus, každý typ pozdravu jsem měla ohodnocený a přesně zrcadlil moji hodnotu, s jakou mě (dle mě) vnímali druzí.

Stačilo, že mi byť jen jeden člověk neodpověděl a pár řeklo čau místo ahoj a můj analyzátor v hlavičce měl potravu na půl dne. Přemítal, co jsem asi tomu člověku udělala, co se změnilo, když včera jsme se hezky bavili a dnes mi řekne s nezájmem čau. Sevřené hrdlo a pocit, že jsem zase ztratila svoji jistotu a oblíbenost se dostavovaly,  kdykoliv se každý neusmíval a nedával mi sladkou pozornost.

(Ano, přiznávám, jsem to dítě, co bylo až na druhém místě za svým sourozencem. Celoživotní komplex je na světě a per se s ním kdekoliv a kdykoliv Adélko. A taky, že peru!)

Mohlo mi celé okolí vysvětlovat, že ti lidi se třeba soustředili na práci, a proto nepozdravili nebo měli nějaké své problémy a vůůůůůbec to nesouvisí se mnou, ALE moje ego bilo na poplach a nutilo mě věřit, že jsem skutečně dnes nedosáhla pocitu přijetí, a že jsem zase něco ztratila a musím to znova vybojovat.

Tohle, když děláte denně, 5 dnů v týdnu, tak vám z toho už pěkně hrabe. Místo, abyste chodili do práce kvůli práci, chodíte si tam pro sebehodnotu a ocenění. Místo, abyste pracovali, soustředili se na úkoly, tak se užíráte i po polední pauze stále tím hloupým ČAU..

Chápu, že pro flegmatiky, co netouží po přijetí ode všech, je to naprostá nesmyslnost.

Ale, věřte, či ne, člověk, co si svoji cenu spojuje s reakcemi druhých (typické pro děti, co nebyly přijímány takové, jaké jsou a byly kritizovány), skutečně věří své mysli všechno, co mu nakecá, každá domněnka se stává realitou.

„Hodně bolesti vzniká jen proto, že považujeme za pravdivou kažou myšlenku, která nám přijde na mysl.“

Bohužel pro mě, každé jsem věřila. Každé. Práce se pro mě stávala nebezpečným místem, kde buď budu excelovat nebo pohořím. Emoce radosti střídaly pocity strachu a méněcennosti. Bylo to únavné a občas zničující i zdravotně.

V podstatě každý člověk(hlavně ti vysoce postavení) byl pro mě jako ukazatel mé ceny, chtěla jsem se mu zalíbit a získat si jeho obdiv. Snažila jsem se, aby mě měl každý rád, abych se v tom prostředí cítila bezpečně, což byl velmi náročný cíl.

Tehdy jsem skutečně nevěřila, že co si o mně kdo myslí, je jeho problém. Brala jsem to tak, že já mám nějaký nedostatek, který musím napravit, abych byla přijata.

Zkrátka jsem uvěřila domněnce, kterou vytvořila moje mysl, pak se to spojilo s emocí v mém srdci a já jsem se chovala podle toho, co jsem si myslela, že si o mně druzí myslí.

ALE, často se stává, že když se těch druhých narovinu zeptáme, vůbec nic takového si o nás nemysleli/případně měli neutrální postoj, ale my jsme dokázali protrpět tolik času v pocitu ohrožení, odmítnutí, méněcennosti, strachu, srovnávání, nejistoty. Škoda, že to bylo vše reálné jen v naší hlavě, ale my jsme si z toho udělali tu pravou realitu.

Tady aspoň vidíme, jak moc může naši realitu ovlivnit lživá domněnka, která je vytvořena na základě našeho nesprávného přesvědčení/vzorce o sobě. Tak jako můj příklad, že jsem si čau spojovala s tím, že mě ten člověk nemá rád nebo nejsem pro něj dobrá. Takový jeden hloupý vzorec a kolik situací v budoucnu dokáže ovlivnit.

Transformací k vlastní sebehodnotě

Jediný lék na domněnky, kterými nás ovládá mysl (ego), je přeladit na vyšší vibraci – naším jazykem = uklidňovat se, vysvětlit si, že je to jen výplod mysli, že tomu nevěříme!

Nejvíc mi pomohlo přestat hodnotu hledat u druhých, ale hledat ji nejprve u sebe. Začala jsem si dávat více toho, co jsem žádala od druhých – pozornost, lichotka, uklidnění, chvála, jistota, vřelost.

Ego na nás má vliv jedině, když jsme oslabeni a nejsme ve svém středu(srdci). To se stává lehce, když neděláme to, co máme rádi, ale to, co nás nenaplňuje. Když se nutíme do něčeho, co zrovna nechceme. Zkrátka, když se neposloucháme a nejsme v souladu se sebou. V tu chvíli jsme ve své hlavě, srdce je vypnuté. Pak nás myšlenky vedou tam, kam ony chtějí a čím více se v nich rýpeme, tím více na nás mají vliv.

Znáte to, že na co myslíme, to roste. V mysli se málokdy odehrává něco krásného, to jde prožít jen v srdci, protože to znamená, že jsme v přítomnosti. Mysl se loudá v minulosti a děsí nás nejistou budoucností.

Když cítím, že jsem zase v mysli, snažím se meditovat, to je nejrychlější cesta zpět do srdce. Čtu si afirmace, protože chci do mysli dostat co nejvíce pěkných slov a myšlenek.

Je velmi lehké se nechat polapit myslí, buďme bdělí! Nenechme se vtáhnout do té věčně kritické nádoby, která nás zastrašuje, že nejsme pro druhé dost dobří.

Dejme STOP pochybnostem o sobě tím, že se pro nás stane nejcennějším náš názor na nás. A to, co si o nás myslí druzí, ať si řeší oni, stejně se to nikdy nedozvíme, pokud se nezeptáme, nezapomeňme, jsou to jen DOMNĚNKY. 🙂

 

 

2020-01-10T22:16:38+00:00