Je OK dělat chyby

Podobné citáty se v poslední době docela objevují na sociálních sítích, ale jen málokdo je umí praktikovat ve svém životě.

I když udělám chybu, stále jsem OK

Vždy jsem si myslela, že pokud udělám chybu, nejsem OK. Že je na mně něco špatného a měla bych to opravit. Za každé pochybení v práci nebo v čemkoliv jsem se chtěla potrestat. Zřejmě jsem si chtěla v rámci NEsebelásky dát pěkně za uši. Propadala jsem pocitům méněcennosti. Stačilo, aby šéf řekl, že jsem něco spletla nebo to někdo uměl lépe a já měla o snížené sebevědomí a pokles sebehodnoty postaráno. Dloooouho mi trvalo než mi kamarádčina věta „ty si chodíš do práce zvyšovat svoji sebehodnotu“, docvakla v tom pravém významu a hloubce.

Dříve jsem slovo SEBEHODNOTA nijak nevnímala, nebylo moc používané a jeho definice působila tak jasně, až ztrácela na významnosti. Prostě jsem si nikdy sama v sobě svoji sebehodnotu neuvědomovala a neřešila ji. Možná proto jsem ji měla tak nízkou, nedávala jsem jí pozornost. Dnes se nedivím, měla jsem totiž naučenou formulku, že moji hodnotu mi mohou dát pouze druzí, ten šéf, partner, kamarádka, soused, kolemjdoucí.. A tak jsem si svoji cenu chtěla vyběhat, snažila jsem se lichotit lidem, abych si je podmanila a měli mě rychleji rádi.

Nebo jsem se mohla rozkrájet, aby se mnou šli ven a já měla pocit, že jsem oblíbená a důležitá. V práci jsem se zase snažila být nejlepší, aby mě měl šéf nejraději a vlastně všude, kde to šlo, jsem chtěla vyhrát, být nejlepší a nesmířila jsem se s ničím jiným než 1.místem. Jakmile jsem byla druhý nebo mi něco nešlo, měla jsem tendenci to vzdát a utéct uražená. Neuměla jsme prohrávat a brala si VŠECHNO osobně. Když to tak píšu, byla jsem komplikovaná osůbka 🙂 což stále ještě jsem, ale tehdy to bylo velmi hluboké a bolavé a neuměla jsem si z toho pomoci sama.

Neměla jsem se totiž ráda a takoví lidé neumí přijímat, že dělají chyby. Bojí se, že jejich hodnota ještě více klesá s každou další. Že každý vnímá jejich chybu jako OBŘÍ průšvih a že je stejně tak velký looser pro ty druhé. V našem mozku je totiž cokoliv, co není běžná rutina nebo v normálu bráno jako CHYBA. Mozek tak vyhodnocuje něco, co je pro něj jiné. Takže jakmile jíme zdravě a jednou za čas zhřešíme, pro mozek je to CHYBA.

Přitom v realitě je to super, dopřáli jsme si odměnu a poslechli své tělo. Je tedy potřeba si v hlavě ujasnit, zda skutečně chyba nastala a zda to není jen malá odchylka, která za chvíli pomine a není potřeba si ji spojovat se svojí hodnotou.

Určitě je nutné rozlišovat mezi chybou (poučením/odchylkou) a skutečnou opakovanou nebo záměrnou chybou (laxní přístup k práci). Ve většině případů se jedná o tu první situaci. Stane se malý přešlap, malá odchylka a my to vnímáme jako velkou hrůzu. Posloucháme svůj mozek a věříme tomu, že se stala obrovská chyba, následně si to spojíme s emocí strachu a méněcennosti a máme zaděláno nejen na žaludeční vředy, ale hlavně neustálé podceňování a vnímání své hodnoty na základě počtu chyb. Čím méně, tím jsme hodnotnější a naopak.

Já sama jsem měla dlouho svoji hodnotu spojenou s tím, jak moc chyb dělám a jak mě vnímají druzí. Přála jsem si nebýt chybná a být tím pádem tolik cenná. Od té věty zmíněné mojí kamarádkou jsem si uvědomila, že moji hodnotu si můžu dát jedině já sama. Nikdo jiný mi nemůže dopřát dlouhodobý pocit vlastní ceny. Můžu být cenná pro druhé a je to velmi příjemný pocit, ale pokud nejsem cenná a hodnotná pro sebe, pak nevystačí ani stovky pochval a ocenění od okolí.

Začala jsem pracovat na přijetí chyb a začala jsem je vnímat spíše jako ponaučení a lekci, než trestuhodnou šlápotu vedle. Kdykoliv mě někdo upozorní na chybu nebo mě opraví, mám tendenci vyletět jako čert z krabičky a mít pocit, že jsem chybná = nehodnotná, ale hned poté si se sebou promluvím a uvědomím si, že:

  • ten člověk mi chce jen pomoct, abych to příště dělala lépe
  • pokud to dělám poprvé, je přirozené, že chybuji
  • chyba nevyjadřuje moji hodnotu a osobnost
  • ten, kdo mě upozorňuje, mě kvůli mé chybě nemá méně rád 
  • chyba neznamená, že mám o sobě pochybovat!

Hodně jsem zapracovala na tématu chyby a sebehodnota a dýchá se mi lépe. S každou chybou se už nerozhodí moje sebeláska a sebehodnota jako dříve, pomáhá mi k tomu pár bodů:

  • přijmout chybu a odpustit si ji
  • uvědomit si své kvality a to, co se mi dnes povedlo kromě chyb
  • moje hodnota nesouvisí s tím, jak mě vidí druzí
  • i šéf dělá chyby 
  • nepochybovat o sobě kvůli výkonu, ten neurčuje to, jaká jsi
  • oddělovat vlastní sebehodnotu a hodnotu, kterou ti dávají druzí

Přeji všem, aby si uvědomili svoji cenu a hodnotu. A aby pro vás byla důležitější než ta, jakou vám dává okolí.

2019-11-27T19:07:13+00:00