Proč je všude nějaké ALE?

„Každé ALE nás učí stanovit si priority.“

Proč má vše nějaké ALE? 

Toto mi stále nešlo do hlavy. Vždy, když jsem stála před nějakým rozhodnutím, nebo čím víc jsem měla variant na výběr, tím méně klidná jsem byla a jakoby všude bylo nějaké velké ALE, které mi bránilo v rozhodování a nutilo mě se toho raději vzdát a zůstat ve své komfortní zóně. Jako závislák na dokonalosti a jako perfekcionista jsem chtěla, aby vše bylo tak, jak potřebuju a cena, jakou za to zaplatím, bude co nejnižší, neboli že nebude žádné ALE.

Jenomže když jsem se na svém pobytu na Novém Zélandu, kde jsem teď byla půl roku, a proto je toto první článek od té doby, rozhodovala jestli si koupit své první auto, vyskočilo na mě těch ALE víc než dost. Celkově jsem tam totiž měla nějaké rozhodování a změnu skoro pořád(práce, cestování, stěhování), a proto se ta ALE více ukázala jako problém, který neumím přijmout. Protože je to vše, jenom ne dokonalé a lehké.

Nejprve jsem auto nechtěla vůbec, protože mé řidičské schopnosti a zkušenosti nebyly nic moc a já se bála těchto ALE:

  • co když auto někde nabourám a budu si to pak vyčítat
  • co když ho pak zase zpět neprodám a budu tratit
  • co když nezvládnu řízení a bude to zbytečná koupě
  • co když mě někdo ošidí a já si koupím šunta
  • co když budu muset investovat do oprav

Těch ALE bylo tolik, že i když jsem sjížděla inzeráty 24/7, rozhodla jsem se, že si auto nekoupím, protože mě seznam možných ALE zastrašil. A tak je to vždy, jakmile vnímáme jen ALE, pak se na své sny vykašleme a necháme se polapit strachem, co kdyby náhodou.

Naštěstí, Zéland je neúprosný, a pokud chcete i něco navštívit, bez auta se neobejdete. Takže i já, poseroutka s miliony ALE, jsem si ho jeden den, v naštvání z několikahodinového cestování vlakem denně, šla spontánně koupit. Bylo mi skoro jedno, jaké to bude auto, hlavně, ať už ho mám! Jaký paradox, nejprve trávíme stovky hodin času zkoumáním všech detailů a chceme to nej, až pak vlastně ztratíme jakékoliv nároky a rozhodnutí jde udělat za pár sekund. Někdy je tedy lepší, když nemáme žádné lepší varianty nebo máme jen jednu, pomůže nám to se stále nezabývat tím ALE (ztrátami), ale soustředit se na cíl a sen (možný risk/možný zisk).

Koupila jsem si Toyotu automat, takže jsem se dokonce i stala dobrou řidičkou (manuál není můj kamarád). Chvíli to fungovalo bez ALE, ale pak se samozřejmě objevila. Jelikož pán prodávající viděl, že tomu nerozumím, tak mě na jisté chyby neupozorňoval. Za pár týdnů jsem do auta musela investovat tak nechtěné peníze, protože mi zdechlo na semaforu a těch oprav se tam nakonec dělalo více. Mrzelo mě to, ale ta hodnota splněného snu a komfortu mi za to najednou furt stála.

Uvědomila jsem si, že ta ALE tady vždy jsou a budou, ale pokud budeme vnímat pouze je, tak se nikdy nikam nepohneme, protože se motivujeme negací, místo soustředění se, co nám to může nabídnout za ulehčení. Takže další ponaučení, KAŽDÁ VÝHODA MÁ I SVÉ ALE. Záleží jen na nás, jak moc je pro nás cenná ta výhoda a jak moc ALE za ni chceme zaplatit.

„Vše, co je pro nás hodnotné, nás stojí nějakou cenu.“

Díky zkušenosti ze Zélandu jsem pochopila, že čím vyšší hodnotu pro nás něco/někdo má, tím více budeme muset zaplatit a naopak. Moje spokojenost a pohodlí se pro mě stalo mnohem více důležité než strach z ALE. A ano, abych to nedemonstrovala jen na materiálním světě, tak i vztahy a práce se pojí s hodně ALE.

Můžete dostat perfektní nabídku práce v zahraničí, ale to ALE, které za to zaplatíte, je například samota v jiném městě nebo ztráta svého kolektivu. Nebo se můžete zamilovat do úžasného člověka, ale to ALE, které za to bude je to, že ztratíte čas sama na sebe nebo na přátele nebo se přestěhujete kvůli lásce ze svého milovaného místa.

Vždy, když se rozhodneme pro A, ztrácíme tím B, ale také můžeme stále získat C – Z. Nejhorší, co můžeme udělat, je bát se ztráty B a kvůli tomu vlastně ztratit A, C – Z. Někdy si myslíme, že jedno ALE nám sebere tolik, ale ve skutečnosti můžeme získat mnohem víc. A nebo to může být, jako v mém případě. Získala jsem A, ale ztratila B i C, ale zase už jsem poučená a příště si dám větší pozor. Poučení taky stojí někdy velkou cenu, ale zase nám dlouho poslouží.

Jsem vděčná Zélandu, protože jsem každý den musela přijímat nové výzvy a posouvat své limity, které si stejně tvoříme jen sami ve svých hlavách. Naučila jsem se, že všude je nějaké ALE, což neznamená, že je to špatně, záleží jen na nás, jaké ALE je pro nás větší cena. Pokud mám nabídku práce a nevím, jak se rozhodnout, pak si musím určit jaké ALE mě nejmíň raní. Jestli to, že budu muset začít někde jako nováček nebo že se ve staré práci cítím jistá, ale neoceněná.

Nastavte každému ALE prioritu

Pokud si tedy každé ALE pečlivě zvážíte a dáte mu nějakou hodnotu/cenu a pak zvážíte stejným způsobem to, co získáte i přes možná ALE, vyjde vám výsledek, který by měl pomoci k jednoduššímu rozhodování. Záleží na vás, jestli to, co získáte má vyšší hodnotu než to ALE. Za každou cennost tedy něco zaplatíme, čím vyšší užitek máme, tím vyšší cena. Stačí to jen přijmout, jako jsem to udělala já, bude se vám lépe dýchat a snáze rozhodovat. Určitě si sepište na papír, jaká ALE vám brání jít za svými sny. Možná zjistíte, že nemají větší hodnotu, než ten sen.

Mně tyto situace pomohly k tomu, že jsem si uvědomila, že mé sny, a to, co mě dělá šťastnou je mnohem cennější než to, jakými ALE budu muset projít, protože jestli je moje duše spokojená, pak žádná cena není tak vysoká.

2019-11-27T19:08:15+00:00