Co zaseješ, to sklidíš

Všichni dobře známe poučku: „jak se chováš k druhým, tak se oni budou chovat k tobě“. Z ní vychází nová, pro mě lépe znějící: „vše, co vysíláš, také přitáhneš“.  Někoho už může zákon přitažlivosti nudit, někdo na něj nevěří vůbec, já na něj nedám dopustit, mně osobně změnil život o 100 % k lepšímu.

Všichni jsme JEDNO

Dlouho jsem nedokázala pochopit, jako bychom všichni mohli být TO JEDNO, stejní. Říkala jsem si, že jsme přece každý jiný a nemůžeme se navzájem zaměňovat. Docela dlouho mi trvalo než jsem tuto pravdu pocítila emočně (vždy potřebuji vše pochopit emočně, abych mohla následovat rozum, který to chápal dříve). Věc se má tak, že ÚPLNĚ VŠECHNO, co řekneme, uděláme, zakřičíme, zašeptáme se nám vrátí jako bumerang, protože i když to zdánlivě vysíláme k někomu jinému, tím, že jsme všichni JEDNO, tak to ve výsledku vysíláme sami k sobě. Když někoho pomlouváme, nepřejeme mu, nebo vytváříme něco, co je podlé, všechno co jsme vyslali (zaseli), zase přitáhneme zpět od druhých k nám.

Pojďme si to vysvětlit na jednoduchém příkladu: celý svět má k dispozici ohromnou zahrádku, každý si do ní něco zasévá a následně sklízí. Když chceme někomu uškodit, nebo si jen ulevit a hážeme špínu na druhé, je to jako bychom zasévali jed do zahrádky. Jenomže, i když se nám zdá, že ten kousek zahrádky, co máme k dispozici, je jen náš, ve skutečnosti je to jen část celé zahrádky, která patří celému světu. Takže, jakmile zasadíme komukoliv na jeho zahrádku jed (pomluva, závist, podvod, zloba, apod.), stejně otrávíme ale i svou zahrádku, protože je součástí celku. To znamená, že cokoliv vyšlu ke druhým, jako bych vysílala k sobě. Kdykoliv jsem někoho pomlouvala, hned se mi to vrátilo tím, že zase ten člověk pomlouval mě. Velmi dobře jsem se na tomto poučila a uvědomila si, že já můžu ovlivnit, jak se ke mně druzí budou chovat tím, že sama nebudu vysílat to, co nechci přijímat.

Chceš změnit svět? Změň sám sebe

Tuto frázi zná snad každý. Také jsem ji roky nějak tak přehlížela a myslela si, že se mě netýká, že to jakože chápu a nikam mě to neposunuje. ALE! Po jedné velmi užitečné zkušenosti, kde jsem se musela potkávat s lidmi, se kterými jsem se necítila úplně ok jsem pochopila tuto frázi konečně emočně a tedy podle ní začala žít. To, že JÁ SAMA MÁM BÝT TOU ZMĚNOU, KTEROU CHCI VIDĚT OKOLO SEBE, mě neskutečně motivovalo a posunulo o míle dál v seberozvoji. Už žádné čekání až někdo přijde první a osloví mě. Chci, aby mě každý oslovil první? OK, nejprve to tedy musím udělat já sama, abych touto změnou přitáhla novou změnu. Teď to zní trošku krkolomně, ale snad se chápeme. Zkrátka vše, co čekám od druhých, můžu nejprve udělat já a pak se změní i jejich přístup. Neboli, vysílej to, co chceš přitahovat a je to 🙂 Zní to vše tak prostě a jednoduše, ale vůbec to tak není. Člověk od přírody nemá rád změny, bojí se prvních kroků a nejlepší by pro něj bylo, kdyby změna zaklepala na dveře a on by pro ni nemusel ani nikam chodit. Mnohem efektivnější je, když si uvědomíme, že my máme v rukou celý náš život. Že my můžeme být tou změnou a pak ji uvidíme i okolo sebe. Že, když změníme naše nitro, uvažování, projev a přístup, pak se toho přesně změní i ve vnějším světě.

Příklad: dříve jsem měla problém zdravit lidi první, styděla jsem se kolem nich projít a měla jsem strach, že mi třeba neodpoví nebo se na mě hloupě podívají, vysmějí se apod., proto jsem zvolila taktiku nahodit nafoukaný obličej a projít stylem, že dělám, že je nevidím nebo je obejít, abych tomu nemusela čelit. Často se pak dělo to, že jsem se tak vyhýbala pozdravu, že si ti druzí mysleli, že je nechci pozdravit a že je nemám ráda a přestali mě také zdravit nebo mít rádi. Moc jsem se tím trápila, ale neuvědomovala jsem si, jak působí to, co vysílám já a liší se to od toho, co chci přitahovat. Dnes vím, že když já první hezky pozdravím, když vysílám sympatie a zájem, tak tou změnou a tím, co vysílám, si jen přitahuji to samé od okolí. Že ti druzí mě také hezky zdraví a chovají se tak, jak jsem se začala chovat já. Chci tím jen říct, že pokud ve svém životě (na své zahrádce) chceme vidět růst krásné květiny, nemůžeme se stále starat jen o plevel a doufat v zázrak. Mnohem lepší je udělat změnu, abych ji pak mohla vidět i okolo sebe. Vyčistit plevel (staré zvyky, jed), zasít květiny a starat se o ně. Vždy nám vyroste jen to, co jsme sami zaseli. Tak sejme s rozmyslem a nezapomeňme, že to máme ve svých rukou jen my sami. Co zaseješ, to sklidíš 🙂

 

2018-09-09T22:06:03+00:00